Canisterapie zdroj:www.canisterapie.info
Canisterapii můžeme také definovat jako způsob
terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka,
přičemž klade důraz především na řešení problémů psychologických,
citových a sociálně-integračních a působení na fyzické zdraví
člověka je u ní druhotné. Uplatňuje se zejména jako pomocná
psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že
jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Jedná se např. o
navazování kontaktu s pacienty, kteří obtížně komunikují a při práci
s citově deprivovanými dětmi, autistickými dětmi, mentálně
postiženými, v logopedické a rehabilitační praxi, při výskytu
apatie, u dlouhodobě nemocných dětí nebo jako součást komplexní
terapie v geriatrii apod.
Psi musí nejdříve složit zkoušky, jimiž se testuje jejich povaha a
zda jsou tedy vhodní pro canisterapii. Někteří psi nejsou zvyklí na
cizí lidi a tak přestože jsou hodní ke své rodině, nehodí se pro
canisterapii provozovanou mimo okruh vlastní rodiny.
Základem canisterapeutického psa je hlazení a mazlení. Obojí musí
takový pes vydržet dlouho, a proto se využívá touha štěněte po
kontaktu k nasměrování na tělesný kontakt s člověkem. Pes se
připravuje na terapeutické poslání již od štěněte, a proto je třeba
ho zvykat na různé situace a prostředí, se kterými se může setkat.
Přivyká si na různé možnosti komunikace a různé zvuky. Od klidného
hovoru, přes pískání, kvičení, až po hlasitý smích. Majitel psa musí
zajistit, aby z něj vyrostl klidný a vyrovnaný pes, který bude
trpělivý a společenský, a unese velkou psychickou zátěž. Bude totiž
vystaven neustálému halasu, prudkým pohybům, nečekaným dotekům a
objetím, nekonečnému drbání a hlazení či občasnému vláčení za
vodítko. Pes musí brát jako naprosto normální pohyb těžce
postiženého člověka, manipulaci s vozíkem, a nesmí ho vyvést z míry
ani případný pád dítěte s holemi před jeho tlamou. Důležité také je,
aby ho kontakt s cizími lidmi těšil.
Součástí canisterapie je:
Rozvoj citových schopností
1) hlazení psa, mazlení se s ním, tj.
uspokojování potřeby něžnosti
2) povídání klienta s terapeutem, při němž zjišťuje, že i pes může
být smutný, veselý, nemocný a pokud se o něj bude dobře starat a
bude ho mít rád, bude mu pes dobrým kamarádem
3) terapeut se snaží navázat komunikaci klienta se psem, aby snížil
jeho nesmělost a uzavřenost a podpořil spontánnost projevu ve vztahu
k jiným osobám
4) v případě použití malého psa se rozvíjí u zejména u dítěte
ochranitelské a pečovatelské postoje, použije-li se velký pes, dítě
získá pocit bezpečí
5) při poznávání nových věcí ve společnosti zvířete, dochází k
odbourávání neopodstatněného strachu a odvedení pozornosti od
vlastních potíží klienta
6) při použití skupinové terapie má klient ve "svém" psovi spojence
pro zvládnutí komunikace a chování v kolektivu
Rozvoj rozumových schopností
1) dítě získává zájem o určité aktivity
prostřednictvím cílené hry a plněním úkolů, čímž se zvyšuje doba
soustředění na danou činnost
2) pozorování chování psa a jeho stavby těla se rozvíjí u dítěte
pozorovací schopnosti i správné návyky chování ke zvířatům i lidem
3) prostřednictvím různých pomůcek a zadáváním úkolů klienta psovi
se zlepšují komunikační dovednosti, rozšiřuje se slovní zásoba a
vyjadřovací schopnosti
4) krmení psa či jiné situace, kdy je potřeba psa nevyrušovat, se
využívají k nácviku sebeovládání
5) pro autisty je srozumitelný kontakt se zvířetem, které komunikuje
jednoduše a jednoznačně a proto zde pes plní roli prostředníka v
komunikaci s lidmi
Rozvoj pohybových schopností
1) formou různých společných her se zvyšuje u
klientů motivace k pohybu i jejich pohybové schopnosti, rozvíjí se
hrubá i jemná motorika, ve společnosti psa se klienti učí vhodně
relaxovat

www.canisterapie.info
zpět
(c) Nemo 2008-2009
|