Pod názvem „mushing“, který vychází z anglického povelu k běhu –
mush, který udíleli hledači zlata na Aljašce svým psům, se rozumí
závody se psím spřežením. Základy tomuto sportu daly již před mnoha
tisíci let eskymáčtí tažní psi, používaní v severních, zasněžených
oblastech Severní Ameriky a Sibiře jako pomocníci, a tvořící tak
nedílnou součást kultury obyvatel drsného severu. Využití tažných
schopností psů (jako tažných zvířat chuďasů) však bylo v minulosti
rozšířeno i jinde ve světě, ještě během 20. století se zapřahali
jednotliví, zpravidla velcí psi k různým vozíkům a kárám, aby
pomáhali s přepravou drobných nákladů – tažný pes uveze náklad tři-
až pětkrát těžší, než je on sám.
Vrátíme-li se ale k mushingu, nelze zapřáhnout jakéhokoli psa.
Profesionální musheři chovají především severská plemena, jako jsou
např. sibiřské husky, aljašští malamuti, samojedi, grónští psi či
jejich kříženci, kteří vykazují ve smečce a ve spřežení
charakteristické sociální chování, podobné chování ve vlčí smečce.
Toho se pak dá dobře využít (existují např. speciální feny,
fungující jako vychovatelky, které se ujímají péče a výchovy všech
štěňat ve smečce). Většinou se zapřahá jeden až osm psů, spřežení
však může být i početně větší, musher, kterýžto spřežení řídí,
komunikuje především s jedním, vodícím psem, kterého ovšem nelze
zaměňovat s vůdcem smečky.
Na přelomu 19. a 20. století prožíval mushing v souvislosti se
zlatou horečkou na Klondiku skutečný boom, psí spřežení se však
nesmírně osvědčila i při různých polárních výpravách. V roce 1866 se
v Americe uskutečnil první oficiální závod psích spřežení a počátkem
20. století se již mushingu dostávalo takové obliby, že se objevil
dokonce na dvou zimních olympiádách – Lake Placid 1932 a Oslo 1952
–, ale na jejich programu se dále neudržely.
V dnešním slova smyslu zahrnuje mushing nejen závody tažných
saňových psů, ale i nejrůznější varianty, jako např. skiering (při
kterém jeden až dva psi táhnou lyžaře), pulka (skupina tvořená
několika psi, malými sáňkami a lyžařem) či letní varianty bikering
(pes a cyklista), canicross (běh se psem) a mnoho dalších. Nejlepší
mushery bychom samozřejmě museli hledat především mezi seveřany – ve
Skandinávii a v Severní Americe, tento sport má však své příznivce
po celém světě, a tak není divu, že i v České republice, zemi psům
zaslíbené, narazíte na řadu nadšenců (český Svaz sportu psích
spřežení registruje více než pět set členů).
